Pod krycím názvem Projekt Iceworm se skrýval ambiciózní a zároveň utajovaný plán americké armády během studené války. Cílem bylo vytvoření sítě mobilních jaderných raketových odpalovacích míst, skrytých pod ledovým příkrovem Grónska. Tato základna měla sloužit jako strategická platforma pro střely středního doletu, schopné zasáhnout cíle v Sovětském svazu (SSSR).
Projekt byl pečlivě utajený, a dokonce i dánská vláda, pod jejíž jurisdikci Grónsko spadalo, nebyla informována o skutečné povaze plánu. Dánům byl představen pouze „Camp Century“, experimentální vojenská základna, která byla oficiálně zaměřená na testování stavebních technologií v arktických podmínkách a provoz mobilního jaderného reaktoru PM-2A.
600 raket na Sovětský svaz
Projekt Iceworm počítal s výstavbou rozsáhlého systému podzemních tunelů o celkové délce až 4 000 kilometrů, který měl sloužit k rozmístění až 600 jaderných raket. Tunely byly budovány pomocí specializovaných rotačních fréz na sníh, přičemž největší z nich – takzvaná „Hlavní ulice“ – měla délku 1 100 metrů a šířku 26 metrů. V koridorech ze speciálního vlnitého plechu mohly jezdit až čtyři nákladní automobily vedle sebe.
Stavba probíhala pod přísným utajením, aby se předešlo odhalení sovětskými špionážními satelity. Stavební činnost se realizovala především v noci, zatímco během dne byla technika ukryta pod ledem.
Na základně Camp Century žilo a pracovalo až 200 členů vojenského personálu, kteří byli přezdíváni „Iceworms“ (ledoví červi). Tým se musel vyrovnávat s extrémními podmínkami života v ledu. Aby se minimalizovalo hromadění tepla, které by mohlo destabilizovat tunely, byly do podlah vyhloubeny vzduchové studny o průměru 35 centimetrů, které přiváděly chladnější vzduch.
Problémy s ledem
Navzdory původním ambicím projekt Iceworm narazil na zásadní problémy. Ledové prostředí, které mělo poskytnout přirozenou ochranu, se ukázalo jako nepředvídatelný protivník. Neustálé pohyby ledu, propadání stropů a dokonce i pokles samotného jaderného reaktoru o 1,5 metru činily provoz základny neudržitelným.
V roce 1967 byl projekt oficiálně ukončen a základna Camp Century byla opuštěna. Jaderný reaktor PM-2A byl demontován a odstraněn, ale většina infrastruktury zůstala ponechána na místě s předpokladem, že bude trvale pohřbena pod ledem. Tento přístup byl tehdy považován za bezpečný.
Opuštění základny s minimální sanací však zanechalo ekologickou zátěž. Moderní výzkumy ukázaly, že v důsledku globálního oteplování dochází k tání ledového příkrovu Grónska, což odhaluje zbytky základny, včetně potenciálně nebezpečných materiálů, jako jsou chemikálie a radioaktivní odpad.
Zdroj: Topwar.ru, Gizmodo